Rakovina prsníkov

    „Nedávno jsem byla na návštěvě  u své bývalé klientky, dnes přítelkyně, inteligentní a citlivé ženy, které si velmi vážím. Povídaly jsme a pak se odhodlaly, sedly k počítači, popíjely čaj a ona psala svou zkušenost s nemocí, které se všechny ženy bojí. Vzpomínání bylo bolestné, občas byly slzy, to když se jí znovu vracela bezmocnost v mašinerii naší medicíny. V takové chvíli jsem byla ráda, že jsem vedle ní a obě jsme byly vděčné za náš zelený "zázrak", který se k ní tehdy dostal "pozdě, ale přece včas".“

                                                                                                                                   Jarmila Kozáková

 Mladý ječmen mi doporučila kožní lékařka na regeneraci kůže po ozařování. Prodělala jsem operaci nádoru prsu. Chemoterapii jsem po dlouhém zvažování celkových následků na organismus odmítla a ozařování jsem se podrobila s nadějí, že jeho důsledky budou pouze lokální. Všechno bylo jinak. Po ozařování byla kůže červenočerná s hnisavými boláky a nesmírně citlivá na jakýkoliv dotek. Lékaři doporučované ošetření byl pouze odvar řepíku, který stav nemohl zlepšit. Kožní lékařka konstatovala zánět a doporučila Belladonu (homeopatikum). Za 3 dny se zahojily mokvající boláky a stav kůže se začal zlepšovat. Horší to bylo s ostatními následnými problémy způsobenými operací, ozařováním i hormonální léčbou (neprůchodnost lymfatických cest tj. otoky a bolesti ruky na straně odstraněného nádoru, nedostatečná hybnost ruky, vysoký krevní tlak, zánět močových cest, psychické problémy, nespavost, klimakterické obtíže, poruchy štítné žlázy a hormonální poruchy). Domnívám se, že určující v léčbě jsou problémy psychické. Člověk je najednou den ze dne o 15 let starší. Dívá se na svět z druhé strany a všechno je zahaleno rouškou nemoci, bez víry na zlepšení, bez víry na návrat. Rakovina je totiž porucha informace imunity. Imunitní systém si dokáže poradit s každou chorobou, ale nedokáže rozpoznat nestandardní chování vlastních buněk. Je to nemoc „napořád“.

            V tomhle stavu jsem začala pít mladý ječmen. A pak se začaly dít zázraky. V prvé řadě se začala regenerovat zčernalá kůže, zmizely i předpokládané pigmentové skvrny, jizvy se zacelily tak, že na kontrole po 3 měsících nemohl lékař uvěřit, že jsem neprodělala kosmetickou plastickou operaci. Samozřejmě ruku v ruce s tím se zlepšovala psychika. To utrpení, co jsem viděla kolem sebe na onkologickém oddělení, to, co mi lékaři říkali (pigmentace po ozařování už nikdy nezmizí, ruku už nikdy úplně nerozhýbáte, buďte ráda, že s ní můžete pohnout, otoky budou už napořád, tablety na vysoký tlak jsou do konce života, to jsou jen maličkosti, hlavně že nemáte rakovinu…) bylo najednou úplně jinak: nová naděje. Že by lékaři neměli tak docela pravdu? A když už ji neměli v něčem, proč bych se dál měla ničit chemií? Hormonální terapie, kterou mi lékaři předepsali, totiž byla plánovaná na několik let. Protože působila na úrovni hypofýzy, působila na centra téměř všech hormonů. Trpěla jsem hroznými bolestmi, bolela mě snad každá buňka v těle, nemohla jsem vyjít ani do schodů, život pro mě neměl smysl. Kromě toho jsem měla silnou osteoporózu.

 Tehdy jsem našla odvahu s tzv. léčbou skončit. K ječmenu jsem začala užívat ještě chlorelu a bylo mi dobře, čím dál lépe. Postupně se začalo urovnávat všechno. Na kontroly jsem chodila každé 3 měsíce trochu s malou dušičkou, vždycky mě lékaři přemlouvali, abych s klasickou léčbou pokračovala, ale já jsem si byla jistá, že i kdyby kontrola nedopadla dobře, k této tzv. léčbě už se nikdy nevrátím a byla jsem vděčná za dobu, kterou jsem mohla prožít s dobrým pocitem ze života, kdy jsem se z něj mohla radovat. Měla jsem konečně čas a chuť o nemoci si něco nastudovat, nastudovat si materiály o lidské psychice, o léčbě nemocí homeopatickou metodou, bylinkami a zelenými potravinami a hlavně pochopit mechanismus fungování těla, mysli a duše. Najednou se v mém okolí začali objevovat ti správní lidé (řekla bych skoro andělé). Vedli mě z nevědomosti bažiny stresů a problémů, v kterých jsem dřív žila a které způsobily mou nemoc, k sobě samé. Nastoupená cesta nebyla jen o zelených potravinách, ale bez nich by nebyla možná.

             Zdravotní problémy se postupně odstranily. Žádný invalidní důchod, jak mi doporučovali! Vrátila jsem se po roce na plný pracovní úvazek ke svému náročnému povolání (vedoucí IT oddělení).  Dlouhodobé problémy se výrazně zlepšily. S rukou hýbám normálně, zvedám i těžší břemena bez problémů, hormony jsou naprosto v pořádku, o změněné pigmentaci kůže není řeč (takže si mohu dovolit i výstřih!), dokonce i osteoporóza se výrazně zlepšila.  Na kontrolách se lékaři ptají, jak se to léčím, že všechny výsledky jsou o tolik lepší, že já sama jsem se tak změnila. S úsměvem říkám, že užívám zelené potraviny. Většinou reagují shovívavým úsměvem, že víra má mě uzdravila, někteří ale už ví….

            S odstupem doby (3.rok po nemoci) se na prodělanou nemoc dívám jako na dar.

Bez ní by nikdy nebylo možné se zastavit, aby se člověk podivil, kam tak spěchá. Bez ní bych nevěděla, kam se mám vrátit a že už je čas na návrat. Bez ní bych neviděla život z druhé strany a neuměla se opravdu radovat, smát se, plakat, milovat, bez ní bych nemohla život prožívat.

             Zelené potraviny byly začátek a budou mě provázet až do konce života. Jsou jednoduché a o to účinnější, protože pracují na té základní buněčné úrovni. Čistí a vyživují, umožňují vnímat všechno živé. Najednou je člověk bytostně spjat se životem a životní energií, je součástí Života a žádná nemoc není podstatná.

 V Českých Budějovicích 15.2.2010                                                        J.S.